Sandtray terapie - obrazy v pískovišti

Počátkem léta se pracovnice Auticentra zúčastnily semináře zaměřeného na terapii prostřednictvím hry s pískem tzv. Sandtray terapie. Tato terapie umožňuje dětem i dospělým vyjádřit pomocí metafor vytvořených různými předměty či hračkami své pocity, očekávání nebo touhy, to co je v nás hluboko ukryté a někdy to ani nelze vyjádřit slovy. V terapii je používán mokrý či suchý písek, z něhož se vytvářejí různé stavby. K vyjádření modelu vnitřního světa se využívají různé figurky či předměty, které se umisťují do pískoviště. Sandtray terapie může probíhat i beze slov a je tak možné ji využít i pro nemluvící osoby s autismem.

V budoucnu pro Vás a Vaše děti chceme terapeutické pískoviště zařadit do pravidelných aktivit. Díky daru manželů Bouškových již máme k dispozici pískoviště i písek. Potřebovali bychom ještě figurky a různé předměty. Dovolujeme si Vás požádat, zda-li byste mohli do Auticentra věnovat figurky či předměty, s nimiž si již Vaše dítě nehraje, nebo které v domácnosti nevyužijete. 

Seznam hraček a předmětů potřebných pro Sandtray naleznete ZDE

Předem Vám mnohokrát děkujeme!

Hledání ztracených velikonočních vajíček

Dne 24. března 2016, na Zelený čtvrtek, proběhla v Auticentru bojovka „Hledání ztracených velikonočních vajíček“. Pro děti s autismem byl připraven tematický zábavný program – hledání ztracených vajec v areálu ZŠ a ZUŠ Bezdrevská a plnění velikonočních úkolů na pěti stanovištích. Všechny děti velikonoční vejce našly a zvládly zadané úkoly. Pro děti s autismem byl vytvořen herní plán se stanovišti s úkoly a odměnový systém jako motivace pro plnění úkolů. Závěrečnou odměnou byl balíček od velikonočního zajíčka se sladkým překvapením. Bojovky se zúčastnilo 12 dětí s autismem.

Vajíčka

Plnění velikonočního úkolu ……

Ztracené děti?

Převzato z pořadu Dokumenty dvojky Českého rozhlasu.

Ztracené děti? Jsou jako malí mimozemšťani. Vědí, kdo jsou? A kdo jsou jejich rodiče?

Okolo autistů jsem kroužila několik let. Téma mně fascinovalo, provokovalo a vzbuzovalo ve mně velkou zvědavost.

Poprvé jsem potkala autistického kluka ve školce před asi 10 lety, kdy se jeho kamarádkou stala má trpělivá a milá dcera Maruška. Donekonečna si s ním hrála jeho hry a byla mu parťákem. A já ho poočku pozorovala v šatně při komunikaci s tátou. Umřel na rakovinu, když mu bylo 12 let. 

Životní prostor mimozemšťanů 

S maminkami z českobudějovického Auticentra jsem se potkala běhemStrukturovaný rozvrh uplynulých 5 let několikrát při běžných rozhovorech o Světovém dni autismu, benefici pro autisty a podobně. Zásah do srdce přišel okamžitě s mou první návštěvou Auticentra. Příjemné a klidné prostředí s pobíhajícími milými mimozemšťany. Kartičky s obrázky a pokyny na zdech a nábytku. Maminky v tichosti popíjející kávu a čaj v kuchyňce. Teplo, vůně a klid. Po prvních rozhovorech jsem byla ohromena příběhy dětí a rodin. 

Síla maminek 

Sílou matek vzdorovat osudu a vytvořit pro jejich chlapce bez velkých finančních prostředků a podpory státu a kraje dobré a inspirativní prostředí.

Stránky